Více než sto let fotbalu v Brandýse nad Orlicí
Město, kde Jan Amos Komenský napsal Labyrint světa. Kde nad údolím Tiché Orlice stojí zřícenina středověkého hradu. A kde se už přes sto let hraje fotbal — od studentského kroužku na louce až po dnešní Spartak.
1911–1921 Počátky: louka, míč a pár odvážných studentů

Píše se rok 1911. Brandýs nad Orlicí je malebné městečko v údolí Tiché Orlice s necelými dvěma tisíci obyvateli. Právě se tu staví nová secesní nádražní budova na trati z Prahy do České Třebové. Město je oblíbeným letním sídlem — jezdí sem T. G. Masaryk i Julius Zeyer. Nad městem se tyčí zřícenina gotického hradu ze 13. století a v místním vodoléčebném ústavu, založeném roku 1898, se léčí první pacienti. V Evropě se schyluje k velké válce, ale na Herzánově louce pod kopci se právě začíná hrát fotbal.
Všechno to začalo v roce 1911, kdy parta místních studentů založila Studentský fotbalový kroužek. Patrony byli pánové Zahrada a Mrázek a první hřiště leželo na Herzánově louce — tam, kde je dnes trávník. Hrálo se na základě dohody s paní Herzánovou, která louku vlastnila.
Ne všichni byli nadšení. Kronika učitele Donáta označila fotbal za „nešvar“ a odpůrci jej považovali za příliš tvrdý a nezdvořilý sport, obzvlášť v blízkosti pomníku J. A. Komenského. Ale míč se na louce pořád kutálel. Už v létě 1912 přišel první velký okamžik — Brandýs porazil Choceň drtivých 16:0. Na ten výsledek se ve městě vzpomínalo ještě desítky let.
Po rozpadu prvního spolku vznikl nový celek S. K. Žižka Brandýs n. Orl., v jehož čele stál patron pan Novák, místní řezník. Klub od začátku stál na konkrétních lidech z města — na řezníkovi, učiteli, úředníkovi. Na jejich volném čase, penězích z vlastní kapsy a víře, že fotbal do Brandýsa patří. „Odpůrci fotbalu považovali sport za nezdvořilý. Jedna z branek stála blízko pomníku Komenského, a tak se hřiště muselo posouvat směrem k lesu. Přesto fotbal v Brandýse zakořenil.“
Klíčovým se stal rok 1921 — kronika jej označuje za vznik S. K. Brandýs n. Orl., tedy za oficiální rok založení dnešního klubu. Předsedou se stal učitel Karel Vaňous, jednatelem pan Cihlář a pokladníkem Hugo Kopecký. Trvalé hřiště bylo u pomníku J. A. Komenského. Peněz bylo málo — nájem hřiště se občas neplatil hotově, ale senem, které vedení kupovalo a předávalo majitelům luk.
V roce 1922 město zažilo Velké sportovní hry — celodenní akci s běhy, ženskou házenou i tenisem. Fotbal byl už tehdy přirozenou součástí sportovního života Brandýsa. Mezi osobnosti prvních let patřili Balcárek, Novotný, Kalaš, Vl. Bartoš, K. Hubáček, Raichl, Kunčík, Lipavský či legendární „Dunda“ Kalaš.

Hřiště, dresy a sportovní atmosféra dvacátých let
Klub v prvních desetiletích neřešil jen zápasy — řešil nájem hřiště, zasypávání propadlin, shánění výstroje i financování každodenního provozu. Hráči si na dresy často přispívali z vlastní kapsy. Kronika zachycuje překvapivě pestré proměny klubových barev: bílé dresy s černou hvězdou, černo-bílé pruhy, zelenobílé kombinace, modrou se žlutým pruhem, červená tílka inspirovaná Spartou Praha i bílé varianty s pruhem přes hruď.
Žádné syntetické trávníky, žádné kopačky z obchodu. Hrálo se na hlíně a trávě, v kožených botách, které si hráči často upravovali sami. Míč byl těžký, kožený,

Zlatá meziválečná éra: AFK, hotel Milenka a derby s Chocní
Svět kolem roku 1930

